DV daily blog

V únoru 2020 jsem se po dlouhém váhání a vymlouvání konečně odhodlala a vyrazila vstříc světu. Prvním krokem byl měsíční jazykový kurz ve Velké Británii (o samotném kurzu jsem již psala v článku  Moje zkušenost s jazykovým kurzem v UK ). Tento článek bych ale chtěla zaměřit na samotné zážitky, za které jsem vážně vděčná a můžu říct, že mě posunuly o hodně dál. S mojí cestou mi pomohla česká agentura, která všechny důležité formality vyřídila za mě a pro mě tak bylo všechno téměř bez práce. Musela jsem si jen vybrat město, zvolit školu, délku kurzu a koupit letenky. A tak moje cesta začala.  Proč jsem vybrala právě Bournemouth? Bournemouth je město na jihu Velké Británie, známé svými univerzitami a množstvím výměnných studentů, bohaté na vyžití, výlety, noční život a zábavu a pro mě bylo přitažlivé právě proto, že zde není typická britská pochmurná atmosféra.  Je to relativně levné město - vzhledem k tomu, že mluvíme o Spojeném království.. Při výběru mě hodně ovlivnila

Víkend jak v pohádce, úžasná příroda, luxusní auta a to nejlepší jídlo. Asi tak nějak bych popsala zážitek z pobytu ve  VICTORIA-JUNGFRAU Grand Hotelu & Spa, kde jsem strávila ty nejpříjemnější chvíle. Dlouho jsem obdivovala například známý Grandhotel Budapešť a asi by mě nenapadlo, že budu mít možnost bydlet v hotelu, který je s ním srovnatelný. V hotelu, který již od počátku jeho tradice starší než 150 let, navštěvovali významné světové osobnosti. Když mě rodina, u které momentálně pracuji a bydlím pozvala, jestli s nimi chci jet na prodloužený víkend, nejdříve jsem váhala, protože mě upřímně celkem lákala představa 4 dnů strávených sama doma v Ženevě. Nakonec jsem se ale rozhodla s nimi jet a nikdy toho nebudu litovat.  Rodina pozvala i mou kamarádku a tím bylo vše ještě mnohem senzačnější, protože jsem měla všechny zážitky s kým sdílet. Už od příjezdu jsme nemohli uvěřit svým očím. Dorazily jsme v noci, takže celý hotel byl osvícený jako palác, no vlastně, on je to palác! Z kr

 Začátek roku 2020 začal moji velkou životní změnu , odpoutání se od stereotypu, strachu ze samoty a také jako velký krok do světa a za nezávislostí. Začala jsem si plnit sen žít v zahraničí a zdokonalovat se v angličtině.  Chtěla jsem to udělat už dávno, ale nedostatek odvahy a strach z něčeho nového mi to dříve nedovolil. Neustálé jsem hledala nesmyslné výmluvy, proč neudělat první krok hned a vše jsem oddalovala.  Nejtěžší bylo odhodlání a definitivní rozhodnutí - jdu do toho! A pak pocit  který přišel, když už jsem měla vše zařízené, sbalené kufry, loučila jsem se s rodinou a při cestě na letiště jsem myslela jen na to, že vůbec nevím, co mě čeká a co vlastně budu dělat ve městě, kde nikoho neznám, úplně sama. Při vzletu letadla byla moje jediná prosba vystoupit a vrátit se zpátky do bezpečí domova. (😸) Ale přesně tenhle pocit, který se ve chvíli zdá nepřekonatelný,je pozitivním ukazatelem toho, že jdeme proti své komfortní zóně. Proto

Poslední dobou jsem si velmi oblíbila cestovat jen na krátkou dobu, nejlépe od čtvrtka do neděle, díky čemuž se dá lehce skloubit cestování s prací. Jednoduše koupit nejlevnější letenky, sbalit si pár nejdůležitějších věcí do batohu a vyrazit. Pro někoho je to třeba nemožné, někomu možná přijde zbytečné utrácet peníze jen za pár dní ve vzdálené zemi, já jsem ale přesvědčena o opaku. Protože někdy se dá velké dobrodružství zažít i během velmi krátké doby, stačí si vše jen dobře časově naplánovat. Tentokrát jsme se rozhodli vyrazit do Maroka, země plné kontrastů. Koupili jsme letenky a co nevidět už přistávali na letišti Marrakech, kde na nás před vchodem již čekal taxikář s cedulkou se jménem (transfer jsme objednávali na gettransfer.com ). Hned první den byl plný překvapení - ačkoli je v Maroku celý rok období sucha, tento den pršelo. A protože se náš riad nacházel v centru města, kam až se nedá dojet autem, zaměstnanec riadu nás čekal na nejbližším náměstí, kde nás taxikář vyl