Moje zkušenost s jazykovým kurzem v UK | Bournemouth 2020

 Začátek roku 2020 začal moji velkou životní změnu, odpoutání se od stereotypu, strachu ze samoty a také jako velký krok do světa a za nezávislostí. Začala jsem si plnit sen žít v zahraničí a zdokonalovat se v angličtině. 

Chtěla jsem to udělat už dávno, ale nedostatek odvahy a strach z něčeho nového mi to dříve nedovolil. Neustálé jsem hledala nesmyslné výmluvy, proč neudělat první krok hned a vše jsem oddalovala. 
















Nejtěžší bylo odhodlání a definitivní rozhodnutí - jdu do toho! A pak pocit  který přišel, když už jsem měla vše zařízené, sbalené kufry, loučila jsem se s rodinou a při cestě na letiště jsem myslela jen na to, že vůbec nevím, co mě čeká a co vlastně budu dělat ve městě, kde nikoho neznám, úplně sama. Při vzletu letadla byla moje jediná prosba vystoupit a vrátit se zpátky do bezpečí domova. (😸)

Ale přesně tenhle pocit, který se ve chvíli zdá nepřekonatelný,je pozitivním ukazatelem toho, že jdeme proti své komfortní zóně. Protože nejlepší věci, které můžeme udělat jsou ty, které si myslíme, že nejsme schopni zvládnout. Překonat sami sebe, jít do všeho (s mírou) po hlavě a pak zjistit, že naše hranice jsou mnohem dál, než jsme si mysleli. 

Vše negativní se změnilo ihned po přistání do britského města Bournemouth, kdy mě řidič uberu odvezl na ubytování a přivítala mě celkem příjemná hostitelská rodina. Nejlepší na tom všem ale bylo to, že mě na pokoji čekala moje nová úžasná francouzská spolubydlící, která mi od té chvíle byla oporou po celou dobu pobytu a stala se mojí nejlepší zahraniční kamarádkou. 

Všechno ten den bylo nové, najít správnou zastávku, neztratit se (😸) a dorazit na místo včas. Ale i přes to stres z prvního dne ve škole přešel celkem rychle. Po příchodu jsme s ostatními studenty, kteří byli ve škole první den jako já, napsali test v rozsahu 80 otázek, na který jsme měli striktních 30 minut a dle výsledků nás vedení rozdělilo do tříd se stejnou úrovní jazyka. Vlastně bylo všechno mnohem jednodušší, než jsem čekala. Všichni jsme byli na stejné lodi, nikdo z nás nevěděl co dělat, kam jít. A i když se ve třídě nacházeli studenti různých věkových kategorií a národností, všechny nás spojovala připravenost na společnou nezapomenutelnou zkušenost a zážitky. 

Po rozdělení do tříd nám ještě učitelé vysvětlili, jak bude vše probíhat, na co se během kurzu připravit a jaké máme možnosti. A naše dobrodružství mohlo začít! 

Samotná výuka probíhala každý den od 9:00 do 12:30 s jednou půlhodinovou přestávkou. Moje třída se skládala převážně ze španělských a francouzských studentů, 2 německých, 1 slovenského a 1 českého studenta. Celkově nás bylo ve třídě okolo 10. Ovšem v budově školy je jediným povoleným jazykem angličtina, což nás stále nutilo procvičovat si jazyk i během běžné komunikace s ostatními studenty. 

Výuka vůbec nebyla nudná! Hráli jsme hry, hodně jsme pracovali ve skupinách a dvojicích, což mezi námi také hodně podpořilo komunikaci. Samozřejmě část každé hodiny jsme se věnovali gramatice a slovní zásobě, které nikdy není dost, ale i to probíhalo mnohem zábavnější formou, než klasické školní vyučování. V mé skupině (Upper-intermediate) jsme každý den jednu hodinu strávili vysvětlováním a procvičováním testu na zkoušku FCE (certifikát First Cambridge Exam), která byla cílem mnoha studentů, včetně mě. 

Výuka je zaměřená na individuální potřeby, kdy učitelé se snaží rozpoznat silné a slabé stránky každého studenta a pomoci se mu v zlepšit v oblastech, které potřebuje. 

Každý pátek probíhal test, který shrnoval výuku z celého týdne a na základě něho jsme získávali procentuální známky. takže jsme měli jistotu, že to, co jsme se při hodinách učili, nám jen neproplulo mezi prsty, ale zůstalo v paměti. Pro získání certifikátu o absolvování kurzu jsme museli získat konečných minimálních 80%, do kterých se počítala samozřejmě i docházka. 

Všichni učitelé byli poměrně mladí a zábavní! Rozhodně s námi nekomunikovali jako výrazná autorita, ale spíše jako kamarádi, mohli jsme se s nimi bavit téměř o čemkoli. 
Výhodou školy byly také pravidelně organizované školní akce, jako například bowling nebo tzv. Pub Night, kdy jsme večer vyrazili i s učiteli do nějakého podniku, koupili si skleničku, a měli tak možnost jak seznámit se s více přáteli, tak i poznat učitelé neformální cestou, což nás všechny hodně sbližovalo a tvořilo neuvěřitelný kolektiv! 

Kurz nebyl jen o učení samotném, ale především o zážitcích, poznání jiných kultur, objevení svých možností, cest do světa a budování mezinárodních vztahů. A věřte mi, že s přáteli, se kterými se poznáte blíže, budete v kontaktu i dlouhou dobu po návratu domů a budete doufat, že v životě budete mít možnost se potkat znovu. 

Nikdy jsem nemilovala chodit do školy tak, jako právě tady, přísahám. Zážitky a vzpomínky na lidi, které jsem měla možnost poznat blíž, zůstanou v mém srdci navždy. 
Všem jedno velké DĚKUJU!